Kalendář Magdy Valčíkové 2007 Autorský kalendář Magdy Valčíkové na rok 2007 představuje dvanáct olejomaleb z posledního období. Šest krajinomaleb, tři zátiší a trojice kytic poměrně přesně reprezentují zastoupení těchto žánrů v její malířské tvorbě. Potrojnost jejího malířského zájmu vykrystalizovala už dříve a představuje téměř konstantu jejího autorského naturelu. Stejně tak je tomu i s technikou olejomalby, která poskytuje možnosti jak soustředěnějšího, tak i spontánního projevu. Současnou kolekci je proto možno chápat i jako souboj proměnlivé inspirace s pokusy soustavně pojmenovávat neviděné, avšak ve formách a technikách odolávajících času, módám, pomíjivosti. Každý ze zastoupených, zdánlivě stabilizovaných žánrů má však i své vlastní neopakovatelné možnosti zaklínat a vyvolávat čas, tedy skrývá v sobě cosi protokalendářního. Navzdory tomu, že malířství se odedávna upírala možnost ztvárňovat temporální a dějové, krajinomalba se o to pokoušela mnohokrát. Proměnlivost přírody v souvislosti s ročními obdobími přirozeně souvisela s kalendáři, a naopak kalendáře dávaly prostor pro oživování krajinomalby. Naproti tomu zátiší povětšinou evokovaly stálost a neměnnost, „mrtvou“ přírodu, ticho, klid. Žánr kytice je v určitém smyslu hybridem krajinomalby a zátiší, prezentující život přesazený mezi neměnné formy. Magda Valčíková zmíněné žánrové potence nejen využívá, ale zároveň je nenuceně a přirozeně testuje tím, že je přemísťuje jeden do druhého a sleduje, čím se dají obohatit. Její krajinomalby na první pohled oscilují mezi konkrétními zobrazeními většinou venkovského světa a imaginárními, snovými obrazy harmonických střetů civilizace a přírody. I když v nich civilizační geometrie a plošnost ostře kontrastuje s přírodní spontaneitou a pastózností, přece jen je atmosféra krajin Magdy Valčíkové téměř nekonfliktní, idylická, tichá – jako v zátiších. Domy, chrámy, mosty jsou zasazeny do přírody tak, jako by do ní patřily odjakživa. Co se v těchto krajinách mění, je pouze příroda, civilizace zůstává ve zdánlivě patriarchálních formách. Čas v tomto světě není uspěchaný, měřitelný výkonností, ale plyne přirozeně v opakujících se rytmech a kolobězích přírody. Tyto přirozené proměny můžeme evidovat v typice vegetačních cyklů a charakteristických prací , které jsou s nimi neoddělitelně spojeny. Vegetační cykly zastupuje v malbě Magdy Valčíkové živý, spontánní a minuciózně dělený rukopis malby, a kolorit, který využívá vedle konstruktivních a expresivních především pojmenovávající funkce barvy. V krajinomalbách se však začínají objevovat i složitější časové roviny. V této kolekci je to tehdy, když obraz neevokuje čas jen prostřednictvím přírodních proměn a rytmů, ale i odkazem na jiná díla a lokality spojené s tvůrci, kterým Magda Valčíková projevuje sympatie a úctu. To, co se zdá být charakteristické jen pro krajinomalbu, se však objevuje i v kyticích, i když v převrácené podobě. Jestliže v krajinách jsou geometrické civilizační tvary vždy zasazeny do širšího přírodního rámce, kytice jsou vlastně přírodou situovanou do civilizačního kontextu neměnných forem věcí: váz, stolních ploch, interiérových prostorů. Do zátiší naopak pronikají naznačené polarity v jiné podobě. Zatímco krajiny a kytice ovládá už několikrát zmíněný protiklad vegetačního a civilizačního, v zátiších čas vyvolává střet věcného a živočišného. Zvíře, domestikované, anebo lapené a prezentované s odkazy na minulost živého, nese však i další symbolické funkce. Kočka v různých barvách a interiérových prostředích dokáže zpřítomnit atmosféru ročních období nepochybně i proto, že symbolizuje spojení se sluncem a měsícem, podle toho, jak její zřítelnice citlivě reagují na obě vesmírná tělesa, jimiž odedávna odměřujeme čas. Raci s poukazem na souhvězdí Raka zase připomínají červnové a červencové měsíce. Všechny naznačené souvislosti tedy zřetelné naznačují, že v novém kalendáři Magdy Valčíkové nemáme před sebou jen dvanáct nových obrazů, ale i pokus malířsky navázat na prastaré úsilí o hlubší propojení kalendáře a malování. MAGDA VALČÍKOVÁ, narozena 17.4. 1973 v Kyjově / ČR, prošla výtvarným studiem a praxí v ateliéru svého otce, malíře Josefa Valčíka. Od roku 1993 se profesionálně věnuje výtvarné práci jako svobodná umělkyně. Se svým otcem vystavovala v Rakousku, u nás například ve Zlíně, Pardubicích, Přerově, Uherském Hradišti , Brně a Praze. Průběžně své obrazy prezentuje v soukromých galeriích po celé ČR. Její díla jsou trvale prezentována v rodinné GALERII ATELIÉR VALČÍK ORIGINÁL v Brně. Obrazy Magdy jsou zastoupeny v soukromých sbírkách v Rakousku, SRN, Francie, Itálie,Řecko a USA. Žije a tvoří v Brně. Doc. PhDr. Marian Zervan, PhD.(1952) je teoretikem a estetikem umění a současné architektury. Je autorem knih o sakrální ikonografii, jakož i kurátorem výstav o současné slovenské architektuře doma i v zahraničí, ke kterým napsal do katalogů rozsáhlé studie. Působil jako docent na Fakultě architektury STU v Bratislavě a v současnosti rovněž ve funkci docenta na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě.