Třináct obrazů, které tvoří výtvarný doprovod tohoto kalendáře (na každý měsíc jeden obraz a třináctý na přebalu), by bylo možno chápat i jako úlohu na klasické malířské téma ročních období, která kdysi otevírala nové horizonty především krajinomalbě. Magda Valčíková (1973), jejíž školou byl ateliér otce, Josefa Valčíka, a imaginativní díla naivního malířství, skutečně jako malířka krajin začínala. Byly to konkrétně moravské, ale i imaginárně neurčité krajiny v různých dobách roku, které byly bud' bohatě koloristické, anebo nabývaly charakteristický barevný tón jara, léta, podzimu či zimy. Tyto téměř monochromatické obrazy krajin s převládajícím barevným tónem se pro Magdu Valčíkovou staly charakteristické pro určité etapy vyrovnávání se s malbou. Navzdory jejich tématu a žánru se z nich nepokoušela záměrně vytvářet ucelené kolekce, věnované měsícům roku. Později přibývaly i jiné žánry: kytice, zátiší a spolu s krajinami vytvořily malířský svět Magdy Valčíkové.

Třináct obrazů tohoto kalendáře je však možno interpretovat i jako popření klasického tématu ročních období. Ani jeden z třinácti obrazů totiž není krajinomalbou a v každém z nich převládá barva, která v sobě sice nese množství pradávných symbolických významů, ale není typická pro žádné z ročních období, spíše je naopak časově neutrální: modrá. Modrá, která není jen bezprostředním pozadím, anebo nekonečným prostorem, ale barvou, která se přelévá z obrazu na rám, ruší jejich přirozenou hranici a mění tak malbu na dekorativní tapetu. Z modré se vynořují věci: chléb, ryby, raci, melouny, fialky, konvalinky, vlčí máky, slunečnice, obilné klasy, krucifix. Věci, které kdysi žily, leží nyní před námi jako mlčenliví svědkové, ale ve svých původních živých lokálních barvách. Kontrast neutrální dekorativní modré plochy a barevných věcí je univerzálním stavebním zákonem třinácti obrazů, které Magda Valčíková vybrala do tohoto kalendáře. Tento kontrast je umocněn protikladem splývavého lazurního a děleného pastózního rukopisu, který malířka používala už ve svých předcházejících dílech. A jsou to vždy výlučně jen tyto barevné pastózně ztvárněné živé i neživé věci, které rozmanitým způsobem odkazují na jednotlivé měsíce roku. Forma tohoto odkazu je někdy přímá (doba květu některých rostlin), jindy zprostředkovaná (ne věc, ale její barva poukazuje na příslušný měsíc), anebo v různé míře symbolická (měsíc a jeho převládající znamení ve zvěrokruhu, kříž odkazující na čas adventu), ale vždy čitelná. Jejich splývavé neměnně modré okolí dodává věcem naopak meditativní charakter věčnosti, mrtvé přírody, natura morte, zátiší. Ale v dekorativnosti této barvy lze tušit i úlohu amuletu, která věci chrání před definitivním zánikem, zprostředkovává jim filtr protoženského objetí dávných bohyní přírody a úrody, a tak je vrací z neutrálního pozadí do plodivých procesů ročního cyklu.

Třináct modrých zátiší, ze kterých Magda Valčíková až dodatečně sestavila prezentovanou sérii obrazů, vážících se k jednotlivým měsícům roku, je možno především interpretovat jako modré období malířky, ve kterém navazuje na předcházející monochromatické etapy své malby. V modrém období prověřuje možnosti úsporného výrazu a hranic dekorativnosti své tvorby.

Marian Zervan Ph.D.