![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Úvodní stránka | Josef Valčik |
Kalendář stáhnout: pdf (1,9 MB) |
Tělo jako pohled na svět Josef Valčík je spiritus movens Ateliéru Valčík. Nejen proto, že je jeho zakladatelem v pokrevním i malířském smyslu. Ale i proto, že on utváří druhový a žánrový horizont jeho jednotlivých členů, že rozprostřel svět malířství jako svět aktu, portrétu, krajiny a kytice, poodkryl svět fotografie a sochařství. Hlavně však proto, že pohyb a vášeň pronikají jeho malováním, fotografováním a teď i sochařstvím skrz naskrz. Josef Valčík je výtvarníkem, který v Ateliéru Valčík nahmatává hranice těl, bytostí a věcí, aby je ponechal dalšímu přezkušování a testování. Sám je však překračuje, i když i on má své ustálené žánry zejména malování. Vzpomínám si, že první, co mi Josef Valčík ukázal, byly akty. Ženské tělo kreslené tužkou nebo pastelem z pohledu, který hyperbolizoval jeho tělesnost. Později se objevovaly na výstavách jeho temné až monochromatické krajiny konkurující pestrobarevným kyticím. Oba žánry malované pastózním až hněteným rukopisem. Potom jsem viděl obrazy na hranici předmětnosti, ve kterých dominoval tělesný symbol netělesného, anebo tělesnost těla samotného. Poprvé jsem si uvědomil, že Josef Valčík nemaluje tak, že obkresluje to, co vidí, ale že malováním vytahuje věci na povrch z neforemné látky. Postupně přidával portrét, fotografie komponovaných pomalovaných ženských těl ve velkých detailech budících dojem abstraktních kompozic, i když v detailech bylo možné číst mapy ženských těl, aby se kruh jakoby uzavřel při vášnivě hnětených masivních a hmotných šamotových ženských tělech s citlivým bodem rozpadu v rozpálených pecích. Navzdory tomuto putování druhy a žánry, navzdory překračování jejich hranic si troufám říci, že Josef Valčík byl odjakživa tvůrcem, který se vyjadřoval tělem a prostřednictvím těla. Nahmatávání těla v amorfnosti hlíny, jeho vášnivé vyhmatávání z chaosu je jeho nejvlastnějším erotickým gestem, které je možno vystopovat jak v jeho nepředmětných malbách, tak i v klasických malířských žánrech. A je to právě tento eros jeho malby, jehož vedlejšími produkty jsou někdy i téměř pornografické štafáže, anebo líbivé tvary, jenž způsobuje, že se Valčíkovo zaujetí výtvarnem stává přitažlivým až na hranici svádění. PhDr. Marian Zervan |